Moje cesta k porcelánu - díl III., aneb ze zaměstnání do ateliéru

tento díl navazuje na předchozí - díl první a díl druhý.

 

Mám tušení, že promoce byly 26.6. a já po víkendu plném oslav nastoupila ihned 1.7. do zaměstnání na hlavní pracovní poměr. Zpočátku mne práce celkem bavila, přeci jen jsem z ,,víkendové" recepční a příležitostné hostesky povýšila na asistentku prodeje nových vozů Volvo a chvíli jsem se cítila patřičně důležitě :). Vždy mne bavil přímý kontakt se zákazníkem a produkt, který jsem nabízela se prezentoval s hrdostí. Důležité pro mne bylo vědomí, že nabízím opravdu kvalitní produkt, kterému věřím. Nikdy bych nemohla prodávat nic, o čem bych nebyla sama vnitřně přesvědčená. V tom tedy ,,háček" nebyl. 

Po zaučení na nové pozici (mimochodem, úplně nové pozici, byla jsem tak trochu pokusný králík:)),  jsem však začala trávit více a více času v kanceláři u tabulek a e-mailů a stala jsem se v podstatě back office podporou pro ,,opravdového" prodejce. Sem tam jsem se postarala o doplnění prodejních materiálů na showroomu, tankovala auta, zvedala telefony a odpovídala na všeobecné poptávky z webu. Vlastně jsem začínala být celkem nesvá, protože já určitě nejsem ten typ, kterému naházíte hromady papírů, e-mailů a tabulek a on vám z toho do dvou hodin udělá grafy i s prezentací a občerstvením :))). Byl to vnitřní boj, milovaný produkt versus absolutně ubíjející a demotivující náplň práce. Inu, nedalo se svítit, na chvíli jsem se tzv. kousla a prostě chodila do práce, jako každý jiný. Nejvíce mne ale bavilo, když si mne na výpomoc vzali kolegové z oddělení marketingu a s těmi jsme vymýšleli a organizovali eventy a další zajímavé tvůrčí věci. 

Autorské šálky Volvista vznikly ještě v době mého brigádnického poměru a Volvo je používá dodnes. Díky!

 

Později, s blížícím se podzimem, jsem zrovna řešila prodej vozu s klientem, ale do toho mi volal můj klient, někdo, kdo měl zájem o porcelán. Tato kolize se stala vícekrát, nemohla jsem se však věnovat porcelánu, ale prodeji jiného produktu ... V ten okamžik mi došlo, že neplním sny sobě, ale někomu jinému. Posunula jsem si střídavou pracovní dobu (někdy až do 19:00) na pevnou ranní, abych se po práci mohla věnovat ateliéru a tvořit. Když si ale spočítám 1 a 1, vstávala jsem v 5:30, abych se hodinu a půl plácala přes celou Prahu a vlastně až za ní do práce, kde jsem začínala v 8:00 a končila v 16:30. Domů jsem se v ideálním případě návaznosti spojů dostala po 18:00. No měli byste energii ještě něco tvořit? :))).

Energie i nadšení z jistého výdělku opadly. Blížil se konec roční smlouvy a já stále více času trávila s marketingovým oddělením, protože jedině tam jsem měla pocit naplnění. Pochopitelně se to zase ,,nelíbilo" mému šéfovi prodeje, což chápu. Přeci jsem tam měla nedodělané tabulky a nabídky. Byla jsem takový svéhlavý a ke konci i dost zabýčený zaměstnanec :))) Tak dlouho jsem prosila o přesun na marketing, všichni to slyšeli, ale nikdo nevyslyšel. Lucka přeci neodejde ... Na marketing mne přesunout nechtěli, smlouva mi končila a mne se při myšlence na svobodu tak ulevilo, že jsem ji na prodeji již neprodloužila :). Napekla jsem pekáče buchet na rozloučenou, do e-mailu celé firmě složila básničku s díky a informací o mém odchodu a na týden jsem odjela do Jižních Čech a jen jsem byla. Užívala jsem si lesa, sběru borůvek, povalování se v trávě a u bazénu a péče o zvěřinec (malý statek). Byl to balzám na duši, nikdo mi nevolal a nepípal mi jeden e-mail za druhým. 

Můj bratr byl tou dobou zrovna na working holidays v USA a mamku nenapadlo nic lepšího, než se za ním vydat a procestovat kus světa. Nejdřív se mi nápad zdál hloupý, vždyť jsem teď bez práce a Amerika je drahá. Ale o týden později jsme již kupovaly s mamčou letenky a celé září jsme cestovali i s bráchou po národních parcích Californie, Utahu, Arizony a Nevady a poté trávili ještě týden na Miami. Utratila jsem tam všechny své dosavadní úspory a domů přijela úplně švorc :). Na Miami jsem dokonce už neměla ani na koktejl na slavném Miami Port, tak jsem si koupila pivo v plechovce a to si šetřila celý večer :))). 

NIKDY JSEM NELITOVALA ANI NA OKAMŽIK, BYLY TO NEJLÉPE UTRACENÉ PENÍZE. Tehdy jsem si uvědomila, že peníze byly, jsou a budou a je jen na nás, do čeho je vložíme. uvědomila jsem si, že pro mne jsou prioritou zážitky a nepotřebuji palác a drahé auto. 

Od té doby mi zmizel atopický exém na dlaních (trval přesně dobu zaměstnání) a byla jsem to zase já. Po návratu z USA jsem měla před sebou sezónu, první, kterou jsem mohla využít na plné pecky, aniž bych se rozptylovala jinými starostmi. Přihlásila jsem se na všechny prodejní akce, co šly. Musela jsem si tehdy půjčit peníze od bráchy, abych všechna místa zaplatila. Zavřela jsem se do dílny a nepřestala jsem pracovat, dokud jsem neměla plné regály (něco málo jsem si připravila již před odjezdem). Ještě jsem neměla e-shop a spoléhala jsem pouze na platformu Fler.cz a na designové trhy. A ono se to povedlo! Zjistila jsem, v čem se musím do budoucna zlepšit, na jaké akce již nepůjdu a které jsou naopak perfektní a odpovídající mému zboží. 

Přes léto 2017 jsem nechala přefotit všechny produkty profíkem Adamem a na podzim roku 2017 jsme spustili vlastní e-shop. Oficiální stránky prošly také velikou změnou. V tomto technickém směru mi nesmírně pomáhá brácha, děkuji Marťas! 

Dneska mne kromě vlastní autorské tvorby živí také zakázková výroba na klíč a již zmíněné designové prodejní akce. Do Volva jezdím občas na kávu za kolegy z marketingu nebo na servis s naší rodinnou ,,volví dámou v letech" :). Volvo je stále srdeční záležitost, ale jsem nesmírně ráda, že mne tehdy vedení nepustilo na marketing a já tak mohla skočit do porcelánu po hlavě a začít žít svůj sen. Nejtěžší byl krok z jistoty do nejistoty. Jsou to dva roky a za tu dobu vzniklo mnoho novinek a čas, který mohu věnovat (nejen) tvorbě, je znát. Jak se říká, všechno zlý je k něčemu dobrý! 

 

Děkuji, že mne sledujete a mou tvorbu podporujete.

 

Tak a příště zase něco o porcelánu :)

 

Pěkný den, 

 

Lucie

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

   

Přihlaste se prosím znovu

Omlouváme se, ale Váš CSRF token pravděpodobně vypršel. Abychom mohli udržet Vaši bezpečnost na co největší úrovni potřebujeme, abyste se znovu přihlásili.

Děkujeme za pochopení.

Přihlášení