Porcelán je krásný ušlechtilý materiál, který každý z nás denně používá, ale málokdo ví, jak vlastně vzniká. Pojďme si v tomto článku tedy ujasnit základní rozdíl mezi pojmem keramický a porcelánový. Keramika je nadřazený název všem možným druhům výroby z jílovité hlíny zpevněné žárem. Existuje však mnoho technik a primárně mnoho typů těchto keramických hmot, které se liší nejen svou strukturou a teplotou výpalu, ale také způsobem zpracování a nebo třeba jen okem rozdílným povrchem. Mezi tyto keramické hmoty patří například červenice, burelka, šamotka, sochařská hlína, licí a modelovací keramické hmoty různého zabarvení od světlé béžové barvy až po temně hnědou, dále třeba diturvit, žárohlína nebo kamenina. V neposlední řadě sem také patří porcelán! Porcelán je od svých příbuzných hmot výjimečný zejména díky své vysoké teplotě výpalu a vytříbenosti jednotlivých složek, díky kterým je tak krásně čistě bílý a dokonale slinutý a pevný. Dalším odlišným prvkem je jeho skupenství, neboť porcelán se z většiny zpracovává jako tekutá suspenze, lije se do sádrových forem. Lití může být klasické nebo tlakové, ale s tím už vás nebudu příliš zatěžovat. Porcelán můžeme zpracovávat i jako tzv. zatáčecí (modelovací) hmotu, ale opět musíme využít sádrových forem, protože porcelánová hmota není příliš plastická a velmi obtížně se s ní modeluje tzv. z ruky. Poslední výrobní možností u porcelánu je lisování z granulátu. Granulát si představte jako sypký prášek s vlhkostí okolo 5% vody. Touto technologií se nejčastěji lisuje tzv. plošina - talíře, podšálky.
